Přečtěte si referenci na náš seminář Individuální náslechová lekce pro učitele češtiny akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Dostala jsem letos možnost navštívit několik Staňčiných lekcí spolu s následnou konzultací a myslím, že to bylo bez nadsázky to nejpřínosnější, co mě v tomto oboru potkalo. I když jsem se před tím danou problematikou zabývala a navštěvovala univerzitní i jiné rozšiřující kurzy zaměřené na výuku češtiny pro cizince, tohle mi poskytlo informace pro praxi nejpoužitelnější.
Velká část dostupných metodologických seminářů se zabývá hlavně konkrétními aktivitami ve výuce nebo různými možnostmi prezentace jednotlivých gramatických témat („nedej bože“ pouze teorií akvizice bez většího dosahu do samotné výuky), a velmi zkrátka bere logickou strukturu lekce nebo praktický dopad špatného zařazení jednotlivých aktivit. Proto jsem z žádného z nich nezískala takový pocit ucelenosti jako z těch pár hodin se Staňkou. Znala jsem několik dobrých aktivit a několik osvědčených triků, ale neměla jsem cit pro strukturování lekce ani celkovou představu o vedení kurzu nebo o roli učitele v hodině (i když jsem byla samozřejmě jako každý čerstvý vysokoškolský absolvent přesvědčená, že ano). Díky těmto konzultacím jsem se začala víc soustředit na celkový koncept lekce a logickou návaznost jednotlivých aktivit tak, aby i student, co nemá čas nebo chuť studovat doma, odcházel z lekce naučený. Rozhodně jsem se také naučila méně vysvětlovat a více pozorovat, zda studenti sami pochopili, a v neposlední řadě jsem se konečně utvrdila v tom, že je opravdu možné (a navíc velmi efektivní) nepoužívat v hodině žádný zprostředkovací jazyk.
Určitě bych podobnou zkušenost doporučila začínajícím učitelům, kteří se ve vedení lekce pořád trochu „plácají“, ale i zkušeným učitelům, kteří možná po letech zjistí, že se spousta věcí dá dělat lépe – zábavněji a efektivněji.
Jana Břehovská, Brno